gothic stories II.

13. července 2008 v 2:50 | nevim |  GOTHIC
Jak vypadá?…oh má krásné, dlouhé, černé vlasy, porcelánový obličej a její nádherné křehké tělo se při chůzi jen vznáší..Je to anděl, ale s černými křídly…život jí proklel, a proto mě nechce..nechce nikoho…
Ne to není možné, znal jsem velice podobnou dívku…
Jak to?…vyprávěj mi o ní…prosím..
Tak tedy…
Jednoho večera jsem šel pochmurným městem, kapky deště mi padaly na teplou kůži a já ignoroval to podivné mrazení v zádech…kamkoliv jsem se podíval, viděl jsem neštěstí a smutek..celé mé tělo i duši zaplavil divný pocit, jakoby jsem měl zemřít…byl jsem tak prázdný a připadal jsem si, tak zbytečný…inu šel jsem na místní hřbitov…jediné místo, kde se dokážu uklidnit..kde dokážu zapomenout na neutišitelný hluk města…sedl jsem si na jeden z náhrobků a zasnil jsem se v tom lahodném tichu…najednou jsem ucítil zvláštní chlad…nutil mě jít dál, cestou mezi náhrobky..až jsem došel ke kapličce..ležela tam…byla tak krásná…bál jsem se jí až dotknout…její naprosto dokonalá ústa měla barvu borůvčí a já se začal bát, co se jí stalo…sklonil jsem se k ní, abych nahmatal to podivné bušení, kterému se prý říká tep…ten její byl, tak slabý..myslím, že kdyby tam nebylo takové ticho ani bych ho necítil…nevěděl jsem co dělat…najednou mě jakási síla nutila se sklonit ještě níž..až nad ta chladivá ústa…nemohl jsem odolat…naše rty se lehounce dotýkaly, jako když babí léto poletuje vzduchem a jemně se ti otře o líci…přivřel jsem oči a cítil ty chladné rty na svých…bylo mi zvláštně, ale nikdy jsem se necítil tak šťastně…měl jsem pocit, že se všechno kolem nás zastavilo…vše co žilo, utichlo a byl jsem tu jen já a má sněhová královna…nevím jak dlouho to trvalo, ale okamžikem našeho polibku…ta tajemná dívka procitla…a když jsem zase spočinullehkém dřepu otevřela své krásné oči…
Její pohled byl naprosto odzbrojující…nemohl jsem dýchat, nemohl jsem nic…jen se dívat…jen se dívat a cítit to, co při tom polibku…
Dívka se zvedla a přistoupila ke mně blíž…políbila mě něžně na tvář a pak mi jednou rukou hladila líčko a druhou zavírala oči..lehce položila své křehké prsty na má víčka a zavřela je…když jsem je znovu otevřel, byla pryč…nevím..ale byla pryč…jen vítr co mi vanul do tváře mi ji připomínal…a jakoby ozvěna říkala lehké děkuji…
Ta dívka…ona ledová kráska mi absolutně učarovala…od doby co jsem pocítil jak chutnají její rty, nemohu spát…nemohu jíst..jen na ni myslím..prosím, drž se od ní dál…protože já ji miluji…víc než svůj život…víc než cokoliv jiného…je prokletá…nikdo jí nemůže shledat…jen kdyby si cítil to co tenkrát já…zavoláš ji a pocítíš, i když jen na malou chvíli, jak chutná štěstí…
Slzy mi tečou po tvářích a nedokážu odtrhnout své oči od jeho…Děkuji…špitl jsem a zavřel své zarudlé oči…
Ach synku…podlehl jsi…její krása zůstane navždy utajena světu…teprve až smrt nám pomůže spatřit znovu její tvář…teprve až pak ucítíš její vůni…teprve až pak si uvědomíš, že jsi taky prokletý….jediným polibkem…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama